Historie

O historii našeho sboru se dovídáme z kroniky sboru, která byla založena v roce 1962 u příležitosti 35 let fungování sboru zásluhou tehdejšího starosty sboru Jana Hlisnikovského. Jsou v ní zaznamenány pečlivě všechny události, tak jak se udály během těch dlouhých 90 let trvání sboru.

Založení sboru
Již před založením sboru dobrovolných hasičů na Pražmě měla od r. 1896 hasičský sbor sousední Morávka a od roku 1913 Raškovice. V moravčanském sboru byli aktivní i pražmovští občané. V době, kdy došlo k založení sboru dobrovolných hasičů na Pražmě, bylo v seznamu členstva na Morávce zapsáno 24 členů a téměř všichni se pak stali členy nově založeného sboru.
I když byly sbory v sousedních obcích, nebylo o požární bezpečnost v obci dobře postaráno, neboť vzdálenost od hasičských zbrojnic v okolních obcích byla značná. Založení místního sboru se stalo naléhavou potřebou obce. Proto se vyslovil Jan Řehák pro vystoupení pražmovských členů z moráveckého sboru a založení nového spolku na Pražmě. Pod jeho vedením vznikl v polovině roku 1926 přípravný výbor. Výbor se postaral o stanovy sboru a o peněžní základ na pořízení výzbroje a výstroje členstva. V srpnu 1926 byla za pomoci bratrů z Morávky uspořádána hasičská veselice na Zlani, která skončila velkým úspěchem a ziskem 1500 Kč. Tyto peníze byly spolu s darem 300 Kč od moravčanů a 1500 Kč podpory od Zemské hasičské jednoty slezské v Opavě základní majetek nově vznikajícího sboru. Moravčané věnovali sboru kromě peněžního daru 4 pracovní obleky a novou berlovku.
Na neděli 23. 1. 1927 byla svolána do obecního hostince na Pražmě ustavující řádná valná hromada, na kterou se dostavilo 33 občanů z Pražma a zástupci sousedních sborů na Morávce a v Raškovicích.

Do nově založeného sboru se přihlásilo 30 členů, z nichž byli zvoleni členové prvního výboru:

Starosta – Jan Bohačík, pekař
1.náměstek starosty – Josef Brantal, hostinský a stolař
2.náměstek starosty – František Miarka, domkař a dělník
Jednatel – Karel Janša, nájemce hostince
Pokladník – Alois Šigut, domkař a listonoš
Vzdělavatel – Bohdan Kubenka, ml., obchodník
Velitel –Jan Řehák, pilař
1.místovelitel – Hynek Ťapťuch, dělník
2.místovelitel – Jan Miarka, dělník
1.četař – Martin Vrobel, dělník
2.četař – Karel Meca, dělník
Dozorce – František Mohyla, kovář
Přísedící – Antonín Štefek, dozorce při hrazení bystřin
Náhradník – Filip Koloničný, obuvník
Náhradník – František Hisnikovský, krejčí
Náčelník samaritánů – Dominik Brantal, malíř a natěrač
Zakládajícími členy sboru dobrovolných hasičů na Pražmě pak byli jmenováni:
Eduard Brantal, hajný
Antonín Chalupa, obchodník
Karel Macura, učitel
František Motyčka, řídící učitel
Marie Řeháková, manželka pilaře
Rudolf Domkowicz, lesmistr
Jan Kulhánek, krejčí
Rudolf Mohyla st., kovář
Antonín Řehák, pilař
P. Hubert Sojka, farář

Jmenovaní přispěli podle svých finančních možností peněžitými dary nově založenému sboru na pořízení výzbroje a výstroje.

Od svého vzniku až do počátku roku 1930 přináležel sbor k frýdecké župě hasičské se sídlem ve Frýdku a správou v Dobré. Na své mimořádné valné hromadě 26. dubna 1930 se se jednohlasně usnesl o přistoupení k nově se tvořící Hasičské župě Pobeskydské se sídlem v Janovicích, k níž se přihlásily i okolní sbory. Ustavující valná hromada nové Pobeskydské župy se konala 22. června v Janovicích a do župního výboru byl za pražmovský sbor zvolen bratr Bohdan Kubenka jako župní vzdělavatel. Tato župa fungovala až do její nucené likvidace v roce 1941 zákrokem protektorátních úřadů, kdy byla župa obviněna, že nespolupracuje s nadřízenými složkami okresními. Toto obvinění bylo jen záměrné a mělo vést k jejímu rozpuštění. Z Hasičské župě Pobeskydské byl vytvořen II. obvod podbeskydský jako pomocná složka v rámci působiště Okresní hasičské jednoty Slezské ve Frýdku.
V roce 1929 byla zakoupena motorová stříkačka Praga 8 v ceně 40 000 korun. Sbor pražmovský byl tak první v Hasičské župě podbeskydské, který vlastnil motorovou stříkačku. Kmotry nové stříkačky byli manželé Marie a Antonín Řehákovi, kteří věnovali sboru 5000 korun na její pořízení. Nemalou zásluhu měl i jejich syn Jan, v té době starosta obce.
Slavnost svěcení spojená s okrskovým cvičením a s výletem na Zlaň se konala 11. srpna 1929. Začátek slavnosti ohlásilo občanstvu 9 ran vypálených z hmoždířů v 5 hodin ráno. O 9 hodině se pro nepřízeň počasí konala polní mše se svěcením stříkačky v kostele. Na14 hodinu bylo ohlášeno požární cvičení. Hořícím objektem byl kostel s přilehlou farou, oheň se pak přenesl na hotel Pícha, budovu pana Maryšky a Řehákovu pilu. Cvičení proběhlo úspěšně. Na výletišti na Zlani následovala pak družná zábava až do ranních hodin.

Manželé Řehákovi

Hasičská zbrojnice v Rovni
Rozhodování o stavbě nové hasičárny provázel spor mezi hasiči a obci, který došel až tak daleko, že se v roce 1937 konala mimořádná valná hromada, na které se jednalo o tom, že pokud nedojde ke stavbě hasičské zbrojnice, bude sbor rozpuštěn. Sbor měl sice první motorovou stříkačku, ale neměl svou zbrojnici.
Až do roku1935 byla hasičská výstroj i s motorovou stříkačkou umístěna na parní pile u velitele sboru a zároveň starosty obce Jana Řeháka. Právě kvůli stavbě hasičárny došlo k roztržce mezi velitelem a většinou členů výboru. Jan Řehák se velitelování vzdal a veškerý majetek byl přemístěn do zcela nevhodných prostor v kolně u obecního hostince.
Jako vždy šlo o finance, obec nechtěla stavbu skladiště financovat, že se moc zadluží. Až zásahem vyšších orgánů skončilo vše kompromisem, kdy sbor stavbu prováděl a obec ji dozorovala a financovala. Pozemek získala obec v Rovni od ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku, zaplatila za něj 234 Kč. Stavba si vyžádala náklady 20 000 korun. Členové odpracovali po 20 h zdarma, pak pracovali za odměnu 1 korunu za hodinu, později za 1,80 na hodinu.

Hasičská zbrojnice v Rovni

17. 7. 1938 se konala slavnost odevzdání hasičské zbrojnice veřejným účelům. Dopoledne byla slavná polní mše s vysvěcením zbrojnice, kterou sloužil páter Hubert Sojka spolu s Karlem Majerem a Františkem Gottlieberem.
Odpoledne se konala požární cvičení povinné pro všechny sbory podbeskydské hasičské župy. Úkolem cvičení bylo chránit hořící objekt parní pily a sousední ohrožené budovy. Potom již následovala lidová veselice na Zlani.

Období válečná
Období 2. světové války bylo obdobím nesvobody. Je ale potřeba poznamenat, že naši členové si i v této těžké době uchovali příslušnost ke svému národu a stavěli se proti různým nacistickým příkazům. Odmítli vyvěsit dvojjazyčné nápisy, nepustili do zbrojnice německého představitele okresu, koneckonců v rámci okrsku uspořádali v roce 1941 cvičení na protest jeho zrušení.

Poválečná léta
Pro větší akceschopnost byl v roce 1947 zakoupen sanitní vůz Mercedes Benz od Jana Bočka a ten byl předělán na požární vozidlo. V roce 1968 byly sboru svěřeny nové stroje: TZC 25 – stříkačka na pohon traktorem k vyčerpání sklepů a studní po živelných pohromách, motorová stříkačka PPS 12 a autocisterna ZIL sovětské výroby.
V 50. letech se změnily názvy: z hasičů se stali požárníci, ze starostů předsedové a z bratrů soudruzi.

Nová požární zbrojnice
Po zakoupení automobilu Mercedes Benz se stále více mluvilo o nedostatku místa v hasičské zbrojnici. Uvažovalo se o přístavbě, později padl návrh rekonstruovat garáže u Řehákovy pily. Ale psal se rok 1955 a pila, hotel i domek p. Řeháka byla znárodněna, majetkové vztahy složité a p. Řehák ve vazbě. Delší dobu se pak nedělo nic. Po dlouhých jednáních o potřebě a důležitosti nové požární zbrojnice až na krajské úrovni, kdy se o věc zasloužili představitelé obce i hasičů, byla stavba nakonec zahájena v roce 1966. Jako vhodný pozemek byl vybrán pozemek zahradnictví, ale po protestech majitele zahradnictví se stavba posunula dál směrem k lesnímu závodu. Tento pozemek byl konfiskátem po Němcích. Stavba si vyžádala kromě 6156 odpracovaných brigádnických hodin nákladu 535 000 Kčs. Kolaudace proběhla v prosinci 1968 a slavnostní otevření a předání do užívání se konalo 20. 7. 1969. Při této slavnostní příležitosti bylo dílo vysvěceno, následně se konala v kostela mše. V odpoledních hodinách bylo cvičení v prostoru bývalé Řehákovy pily (v současné době je zde obilní sklad) a později lidová veselice za požární zbrojnici.
Je potřeba připomenout, že tato stavba s pozdějším názvem Požární dům byla největší stavbou tohoto druhu v celém Severomoravském kraji.
Do nové zbrojnice, která měla tři garáže, byl ihned nastěhován hasičský vůz ZIL určený hlavně do hor pro lesní požáry a TATRA 805. V roce 1985 se vozový park rozrostl o vozidlo trambus CAS 25 a pak i Avii 30. Od roku 2008 disponuje výjezdová jednotka novou cisternou Renault Midlum, bylo vysvěceno 13. 12. 2008 na Lucii a tak dostala jméno Lucka.
Součástí zbrojnice byl i byt pro domovníka a správce hasičského majetku.
Za hasičskou zbrojnici vyrostl výcvikový areál, dřevěná bouda byla dokončena v roce 1973. V 80. letech se vedle boudy dobudovalo kryté posezení pro návštěvníky, taneční parket, přístřešek pro muzikanty a věž na sušení hadic.
V 90. letech doznala budova velkých změn, přešla do majetku nově vzniklé Obce Pražmo. Jedna z garáží se přebudovala na krejčovskou dílnu, později obchod s látkami a nakonec s potravinami. V současné době je vchod do původní garáže zcela zrušen, do prostor bývalé garáže se vchází z chodby budovy a sídlí zde místn knihovna. Od roku 2007 je v prostorách bytu obecní úřad. V roce 2015 prošla budova celkovou rekonstrukcí.

Slavnostní otevření se svěcením nové hasičárny

Nová hasičská zbrojnice

Rokem velkých společenských změn byl rok 1990. Hasiči se opět přejmenovali na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Vznikla opět samostatná obec Pražmo a budova hasičárny i přilehlý areál přešel pod správu obce. Mnozí členové boru se stali obecními zastupiteli a mohli tak aktivně propojovat obecní a hasičskou problematiku.
Prvořadým úkolem hasičů bylo, je a vždy bude ochrana lidí a majetku ať už při požárech, povodních či jiných složitých životních situacích. Ale ve sboru se nezapomíná ani na další aktivity. Vždyť sbor je nejstarším, největším a troufám si říct i nejaktivnějším spolkem v obci. Z pořádaných akcí je potřeba připomenout tradiční plesy (pořádané i v dobách meziválečných i válečných), často vzpomínané výlety na Zlani, karnevaly v areálu hasičárny či sportovní soutěže.